Strašidelný svět

V létě jsme jeli se školou do Itálie. Jelikož jsme i dřív vyvolávaly duchy a občas se nám to i povedlo, zkusily jsme to i tam. Byly jsme 3 holky na pokoji a všechny jsme na duchy věřily. Když jsme to tam zkusily poprvé, nešlo nám to, ale nakonec jsme jednoho vyvolaly. Řekl nám, že se jmenuje Johan M6. Po tomto zážitku jsme si s ním povídaly pravidelně každý den. Dozvěděly jsme se od něj, že je uvězněný pod dlaždičkou přímo pod náma, že ho tam pohřbili za živa. Všechny jsme v tu ránu vyskočily. Když jsme ho patřičně odvolaly, prozkoumaly jsme dlaždičky a zjsitily jsme, že jedna právě uprostřed našeho kruhu, je dutá! Jednoho dne po odvolání jsme vyšly ven před naší vilu a šly jsme do města. Jedné z nás se náhle začalo dělat špatně. Čím dál jsme byly od vily, tím hůř jí bylo.Až s ní nakonec šla jedna učitelka zpátky do vily, udělalo se jí dobře, jakmile vešla do našeho pokoje. Usoudily jsme, že tam asi "ON" nechtěl být sám. Když jsme tam loni byly naposled, byly jsme tam bez kamarádky, která tam s náma byla naposled a Johan M6 se hned ptal, kde je. Potom nás také prosil, abychom ho vysvobodily. Prosil o nějaký kouzelný náramek, který máme najít a jím ho vysvobodit. Ptaly jsme se ho, kde máme ten náramek hledat a řekl, že musíme rýt kolem plotu. Což jsme bohužel nemohly. Nakonec nám řekl, že ho už někdo našel. Následující den nás při vyvolávání (tu která držela kyvadlo) chytil za ruku a vedl ji od písmenka k písmenku. Když mě držel, cítila jsem jeho ruku před zápěstím a bylo to, jako by mi rukou zajel až pod kůži. Kamardádka mi nevěřila a chytila kyvadlo. Chytil ji také. Byly jsme z toho dost vystrašené a hned jsme ho odvolaly. I potom jsme se bály být chvíli v pokoji. A nemohly jsme usnout. Od té doby vyvoláváme duchy častěji, když se sejdem jen my tři, je to nejsilnější, ale stačí i jedna z nás a vždy se to povede