Strašidelný svět

Moderní vyznavači ďábla neboli satanisté a jejich obskurní rituály zůstávají širší veřejnosti většinou utajené.

Uctívání absolutního zla jako základního principu má své kořeny . . .

. . . v dávné minulosti a souviselo s černou magií a čarodějnictvím. Zakladatelem moderního satanismu je Anton C. La Vey, který vyložil jeho základní myšlenky ve spise Satanská bible. Například v Německu je podle odhadů tři až sedm tisíc "skalních" satanistů, kteří jsou vesměs odhodláni jít dál než k teatrálním gestům a provozování nočních rituálů. Protože jsou skoro v každém trochu větším městě, představují celoplošný společenský problém. Co je vlastně satanismus? Odpověď na tuto otázku neznají většinou ani rodiče a blízcí satanistů samých. Někdy v něm vidí prostě jeden z mnoha módních proudů posledních let, pokus o revoltu proti zavedenému řádu, provokaci a snahu o zviditelnění. K vnějším znakům hnutí patří černé oblečení, obrácené kříže, pentagramy a další symboly, případně účesy a tajuplné vystupování. Mnozí vyznavači se však s hnutím pouze "vezou", neboť pro ně znamená možnost odlišit se nebo na sebe upozornit. Skuteční satanisté o popularitu nestojí. O jejich existenci se pak dozvídáme teprve z policejních zpráv nebo z tisku. Řada případů z nedávné doby měla podobný scénář. Vypáčené rakve na hřbitově, zmizelé tělo zemřelého. Někdy chyběla jen hlava - jako třeba u zavražděného školáka Marka z města Peine. Ve Frankfurtu byli pachatelé koncem minulého roku přistiženi, když chtěli odvléci rozřezané tělo třináctiletého Tristana Bübacha. Ve Fuldě vykopali neznámí pachatelé těla starších žen a nechali je ležet venku vedle svých výkalů. Titíž pachatelé podle zjištění policie přepadli a umučili devětaosmdesátiletou důchodkyni v jejím vlastním domě. Stopy satanistů jsou patrné na řadě dalších míst. Na zdi veřejných domů a na náhrobní kameny čmárají své mystické číslo 666, zástupný symbol Satana. Pronikli do internetových stránek, v určitých oblastech mohou využívat celé sítě okultních diskoték, knihkupectví a klubů. Objevilo se dokonce podezření, že získávají ženy z východní Evropy, aby jim tu nechaly své novorozence k hrůzným obětním rituálům. S hnutím satanistů nepochybně souvisí i řada žhářských útoků proti kostelům a anonymní výhrůžky církevním činitelům. Satanisté často přebírají rétoriku a symboly neonacistů a pravicových extremistů. Vedle satanských pentagramů nosí znaky zbraní SS a rádi provokují antisemitskými hesly. Na rozdíl od neonacistů však nemají žádnou zastřešující organizaci, žádné veřejné kampaně. Ukrývají se ve sklepních místnostech, kam za nimi někdo jiný těžko proniká. Někteří se organizují v tajných řádech nebo lóžích. Sem patří například německá odnož satanské církve (Church of Satan) nebo skupina říkající si In nomine Satanas. Mnozí se odvolávají na reprezentanta novodobé černé a sexuální magie Aleistera Crowleyho, jiní nevidí v Satanovi konkrétní osobu, ale obecný symbol vzpoury proti všem společenským tabu. Výrazem jejich hudebního vkusu je především black metal, tvrdší varianta hardrocku. Některé rockové skupiny včas podchytily rostoucí zájem o satanské síly a přizpůsobily mu svůj image. Nyní šokují publikum bezhlavými kuřaty na pódiu, krví a drsnou rétorikou. V devadesáti procentech je za těmito výstupy obyčejná snaha provokovat, získat popularitu a komerční úspěch. Některé skupiny - například norská Burzum nebo německá Barad Dur a Eternity - se ovšem otevřeně hlásí ke žhářským útokům na kostely, k rasismu a nesnášenlivosti. Kam až může satanská církev své stoupence zavést, ukazuje nedávný případ z Finska, kde během "černé mše" čtyři muži rozporcovali a pozřeli tělo svého druha. Typickým příkladem propojení satanismu a neonacismu jsou erfurtští bratři Möbusové. Jimi propagovaná a podporovaná hudba NSBlack Metal (NS tu znamená nacistický) a časopisy, například Germánská moc, se opírají o německou sekci Všegermánské pohanské fronty, založenou Hendrikem Möbusem. Uvedené případy ukazují, že satanismus rozhodně nelze odbýt mávnutím ruky jako výstřední chování poblouzněných výrostků. Alarmující je především narůstající trend na východě Německa, kde jde ruku v ruce s šířením extremistických hnutí. Pro sociální pracovníky a kriminalisty představuje satanismus komplikovaný problém, neboť při složité a často chaotické psychologii jeho vyznavačů jen těžko odhadnou, kam až je jejich proklamovaná nenávist vůči tomuto světu může dovést.